Naše organizace poskytuje v rámci svých služeb, pro děti a mládež, tyto programy: Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, Pouliční ligu a Pobyty..
Pro zobrazení více informací o konkrétním programu, vyberte program v levém menu.
Jedná se o zařízení s příjemným prostředím a určitou pohodovou atmosférou, kde dítě, mládež či mladý dospělý může najít bezpečný prostor pro řešení své nepříznivé sociální situace.
Nízkoprahový znamená lehce dostupný, neodrazující od vstupu. Děti a mládež sem mohou chodit zcela dobrovolně, bez jakéhokoliv průkazu totožnosti, bez peněz, bez přihlášky, mohou kdykoliv během provozní doby přijít a kdykoliv odejít. To znamená, že do klubu můžou chodit jen občas, nikoliv pravidelně a nemusí nikomu vysvětlovat důvody, proč přijde jen jednou za čas apod.
Služba je poskytována ambulantní (v baráku na adrese služby) i terénní formou (kdekoli mimo budovu).
Posláním nízkoprahového zařízení pro děti a mládež je prostřednictvím metod sociální práce, volnočasových a vzdělávacích aktivit předcházet rizikovému chování a sociálnímu vyloučení dětí a mládeže.
• Dostupnost – provozní doba je stabilní, odpovídá potřebám cílové skupiny.
• Bezplatnost – služby sociálního charakteru jsou poskytovány zdarma.
• Anonymita – lze využít bez jakéhokoliv průkazu totožnosti.
• Využívání služeb – každý sám za sebe rozhoduje o tom, které služby využije.
• Respekt a rovnost – Všichni jsou si rovni, bez rozdílu.
• Dodržování práv a lidské důstojnosti – Pracovníci poskytují služby klientům s ohledem na dodržování jejich práv a lidské důstojnosti.
• Poskytnout bezpečný prostor pro smysluplné trávení volného času.
• Pomoc a podpora při řešení životních situací.
• Vést klienty k samostatnosti a zodpovědnosti.
• Podporovat pozitivní změny v životě.
• Rozvíjet schopnosti a dovednosti prostřednictvím neformálního vzdělávání.
Všechna naše NZDM pracují s kartou potřeb, která říká, co všechno u nás můžete s pracovníky řešit. Karta je ke stažení úplně dole na stránce – karta Karlovarského kraje a Ústeckého kraje. Když si nebudeš jistý, jestli můžeš svou situaci řešit u nás, tak přijď do nejbližšího zařízení dle tvého místa bydliště a pracovníci ti rádi poradí.
Cílovou skupinou jsou děti, mládež a mladí dospělí, kteří zažívají nepříznivé sociální situace. Věková skupina je od 6 do 26 let.
V životě jsou situace, kdy nevíme, co je pro nás správné. Máme poslouchat své srdce nebo rozum? Co vlastně chci? Co se stane, když se rozhodnu? Můžu své rozhodnutí změnit? Koho všeho mé rozhodnutí ovlivní? Kdo mi může poradit, jak se rozhodnout?
Když něco potřebuji, tak nevím, kam zajít, kde mi poradí. Nevím, kam můžu zajít, když potřebuji něco zařídit, na jaký úřad se obrátit, kde vyzvednout potřebný papír, kam pak papír odevzdat.
Když něco potřebuji, tak nevím, kam zajít, kde mi poradí. Nevím, kam můžu zajít, když potřebuji něco zařídit, na jaký úřad se obrátit, kde vyzvednout potřebný papír, kam pak papír odevzdat.
Internet patří k našim životům. Občas si ale kladeš možná otázku, jestli nejsem na internetu moc času? Chovám se na něm bezpečně? Rozumím všemu, co se tam děje? Neberou mi sociální sítě moc pozornosti? Mám přátele i jinde než na síti? Umím navázat kamarádství i tváří v tvář?
Ostatní se mi posmívají, berou mi věci, bojím se jít ven, do školy chodím ze strachu pozdě, ze školy odcházím dříve nebo odcházím jako poslední. Nikdo mi v tom nepomůže. Necítím se bezpečně venku ani ve škole. Zveřejnili mé fotky bez mého souhlasu, natáčí si mne, i když se mi to nelíbí. To všechno a mnohem více jsou znaky šikany. Jestli se ti to děje, není to v pořádku.
Když něco potřebuji, tak nevím, kam zajít, kde mi poradí. Nevím, kam můžu zajít, když potřebuji něco zařídit, na jaký úřad se obrátit, kde vyzvednout potřebný papír, kam pak papír odevzdat.
Na všechno jsem sama/sám. Nemám se komu svěřit. Nikdo se o mne nezajímá. Nikomu se nedá věřit. Všichni mě zklamali. Potřebuji s někým mluvit a nemám s kým. Chci se svěřit, ale mám strach z výsměchu.
Může se stát, že se občas dostaneme za hranu zákona. Pak možná potřebujeme dostat odpověď například tyto otázky. Hrozí mi něco? Kdo všechno se to dozví? Kde je hranice, za kterou nemůžu jít? Jaké zákony se mne týkají? Co kdy dostane dohled probační služby? Můžu jít do vězení? Můžu nějak napravit své chování? Jak se mám zachovat příště?
Ve škole mne to nebaví. Nevnímám, co mi učitel říká. Látka mi nejde do hlavy. Nemůžu se soustředit. Jsem ve škole dost unavený a znuděný. Když něčemu nerozumím, tak mi to nikdy nevysvětlí. Učitel mě nepodpoří. Nemám ve škole zastání a nemám koho požádat o radu. Chci přejít na jinou školu nebo ukončit školu úplně.
Doma se nedá vydržet. Musím toho moc dělat a nemám čas na školu. Rodiče věčně nejsou doma nebo jsou ve stavu, kdy se o mne nemůžou postarat. Mám z rodičů strach. Máma si našla nového přítele a ten mi ubližuje. Někdo mi doma ubližuje. Chodí k nám domů divní lidé a mám z nich strach. Doma se necítím jako doma, všude jinde by mi bylo lépe.
Prostor NZDM je místo, kde se budeš cítit bezpečně, pracovníci pro to udělají vždy maximum. Máme pravidla, která musí každý dodržovat, a ta zajistí, že se u nás vždy všichni cítí bezpečně a mohou být sami sebou. Zároveň ti pracovníci pomohou s podporou v tom, aby ses tak cítil/a i mimo NZDM.
Mám pocit, že se musím potrestat. Ubližování si sobě mi dělá dobře, ulevuje se mi. Přemýšlím nad tím, že sním nějaké prášky. Mám úvahy o tom, že kdybych nebyl, tak by bylo ostatním lidem lépe, nikomu bych nechyběl, nikdo by si možná ani nevšiml, že už nejsem.
Může se stát, že nemáš dostatečně zajištěnou lékařskou péči, nemůžeš sehnat zubaře nebo jiného odborníka, dokonce máš trable se sehnáním praktického lékaře. Máš problémy s hygienou (doma nejsou podmínky).
Chceš se všemi vycházet, ale nenašel jsi porozumění? Jde vůbec vyjít se všemi kolem? Musíš si se všemi rozumět? Jak tolerovat ostatní, když je nechápeš a nerozumíš tomu, proč se chovají zrovna tak, jak se chovají? I s tím ti mohou poradit pracovníci NZDM.
